Tento článek má více stran:
» Přístup a postoj ...
» Máme chtít po dí...
» Schopnost dítěte ...
» Vytěstění negati...
» Tlumočení souroze...
» Telefonické a tele...
» Přístup a postoj ...
Pokud je sourozenců více, je pravděpodobné, že tlumočníkem bude nejstarší z nich. Roli rodinného tlumočníka může zastávat i pro své sourozence například proto, že chce pomoci svým rodičům a sourozencům ve vzájemné komunikaci (viz podkapitola Schopnost dítěte vycítit potřeby svých rodičů). Ze stejného důvodu může dítě tlumočit i slyšícím příbuzným rodiny, např. prarodičům (Srov. Preston 1994, s. 67, 96-100) Je možné, že časem tak, jak děti v rodině rostou, se stírá výsadní postavení jednoho ze sourozenců jako rodinného tlumočníka.
"Můj bratr neuměl dát dohromady ani větu znakové řeči, i když s rodiči se domluvil. (Protože rodiče) Moc dobře odezírali." (R)
"Bratrovy řeči jsem někdy říkal mámě, když třeba byl špatně natočený (na maminku) nebo měl něco v puse a máma mu nerozuměla, a on to říkal už dvakrát, tak jsem to zopakoval já. Bratr poděkoval a šel, jindy mi zas přímo řekl, ať jí to vyřídím, a šel. Neměl čas." (R)
"Měla jsem potřebu předávání informací, v některých věcech se ptal bratr mě. Máma mu nemohla v některých věcech pomoct. Byla jsem to já, takový ten styčný důstojník. Někdy jsem tlumočila bratrovi, když se mamka nemohla přesně vyjádřit." (R)
"(Tlumočili jsme) Buč já nebo sestra, tak jak kdo měl čas, sestra byla třeba na střední škole a já měl víc času, tak jsem chodil já. Na vysoké škole, zas jak kdo měl čas, kdo se mohl uvolnit z rozvrhu ve škole. Dnes je to tak, že kolikrát řeknu sestře, jo sorry, ale běž ty, když nemám čas, jsem v práci. Někdy se pohádáme. Vždycky se ale nějak domluvíme." (R)
Sourozenec může být "zasvěcován" až příliš do osobních záležitostí svého mladšího sourozence (škola, lékař, úřad apod.) a přejímat rozhodnutí, která náleží jeho rodičům. Tuto zodpovědnost za mladšího sourozence si starší sourozenec přenáší i do své dospělosti a promítá ji do sourozeneckého vztahu. Stejně tak i mladší sourozenec ve své dospělosti promítá do vztahu se svým starším sourozencem své dětské pocity. Tyto pocity pro dítě nemusejí být zrovna příjemné, protože vůči svému sourozenci během svého dětství ztratilo pocit soukromí a může cítit, že je za něho starší sourozenec stále nějak zodpovědný. Tato zodpovědnost má poněkud jiný charakter než u slyšících sourozenců, kteří mají slyšící rodiče.
Pokud je sourozenec slyšícího dítěte neslyšící, tak si mohou oba sourozenci tlumočit navzájem i mimo svou rodinu (např. při komunikaci se svými slyšícími i neslyšícími kamarády). Někdy však nemusí jít o tlumočení jako takové, ale o další povinnosti slyšícího sourozence ke svému neslyšícímu sourozenci, např. příprava do školy, vyřizování školních povinností apod. (Srov. Gavelčíková 2002) K tomu se vztahují tyto výpovědi informantů, kteří mají neslyšící sourozence:
"Bratrovi někdy tlumočím, když mluví s babičkou. Střídám se s mámou. Když náhodou nerozumí, když vidím, že zrovna něčemu neporozuměl." (D)
"Bratrovi jsem netlumočil, on se s žádnými slyšícími lidmi nestýká." (R)
"Svého bratra jsem kvůli škole, kvůli čtení korigoval, aby mluvil dobře." (R)
"Když měl bratr rodičovskou schůzku, tak šli rodiče, protože ti lektoři v neslyšící škole umí znakovat. Tam nebyl problém." (R)
Připojte se! 