Tento článek má Narodila se 27. června 1880 v městečku Tuscumbia v americkém státě Alabama. Avšak už v 18ti měsících následkem prudkého zánětu mozkových blan zcela ohluchla a oslepla. Její skutečný život však začal až o několik let později jednoho březnového dne roku 1880, kdy ji bylo téměř sedm let. Vždycky říkala že je to nejdůležitější den jejího života, který si bude navždy pamatovat. Toto dne přišla 20tiletá absolventka Perkinské školy pro nevidomé aby byla její učitelkou. Annie provázela Helenu po celý svůj život až do své smrti roku 1936.
Přes svůj dvojnásobný handicap vyrostla z malé dívenky velmi bystrá, inteligentní a neobyčejně krásná žena právě díky Annie Sullivanové, se Helena naučila nejen mluvit, ale dokázala absolvovat středoškolské vzdělání a dokonce i studium na harvardské univerzitě, které zdárně ukončila ve svých 24 letech doktorátem.
Již během studií na univerzitě napsala Helena Kellerová svou první knihu "Povídka mého života", která byla přeložena do mnoha světových jazyků. Nečekaný úspěch této knihy jí umožnil vstoupit i do světové literatury. Nedlouho po jejím vydání následovaly další knihy psané v Braillově písmu: "Optimismus" (1904), "Svět, v němž žiji" (1908), "Píseň o kamenné stěně" (1908), "Ze tmy" a především "Moje náboženství" (1926), v níž se opírá o názory švédského mystika Emanuaela Swedenborga a mnohé další. Některé publikace byly přeloženy i do českého jazyka.
Velice křesťansky založená Helena Kellerová se naučila kromě latiny a řečtiny také plynně hovořit francouzsky a německy. Její víra ji vedla k tomu, aby pečlivě sledovala veškeré dění ve světě.
Procestovala mnoho zemí všech kontinentů a stýkala se nejen se všemi americkými prezidenty, kteří působili během její tvůrčí činnosti, ale i s řadou světových osobností politického a kulturního života, jakými byli Mark Twain, Caruso, CH. Chaplin a jiní. Uvědomila si obrovskou nespravedlnost a chudobu v různých částech světa. Pomohla založit Americkou nadaci pro nevidomé se snahou poskytovat lepší životní podmínky pro zrakově postižené.
Dorozumívala se nejen dotekovou abecedou, měla i schopnost číst lidem ze rtů doteky konečky prstů a rozeznávat vibrace jejich úst. Tuto ojedinělou metodu, nazývanou tadoma, ovládalo jen několik málo lidí na světě, většinou neslyšících.
Po první světové válce se Helena Kellerová zapojila do služeb válečných slepců celého světa. Z její iniciativy vznikl Fond pro zámořské slepce (American Fundation For the Overseas Blind). Po druhé světové válce uspořádala rozsáhlé přednáškové turné po Evropě (skandinávské země a tehdejší Jugoslávie) a po zemích Blízkého a Dálného východu (Japonsko, Indie). Všude vzbudila velký zájem o výchovu nevidomých a neslyšících. U příležitosti stého výročí narození Louise Brailla pronesla slavnostní projev na pařížské Sorbonně.
Přes svou absolutní ztrátu sluchu i zraku byla Helena Kellerová také výbornou a nadšenou posluchačkou hudby, kterou vnímala celým povrchem těla. Pořádala přednášky, byla zvána do zahraničí a obdržela mnoho uznání od zahraničních univerzit.
Helena Kellerová zemřela dne 1. června 1968 ve věku nedožitých 88 let. Po její smrti vznikla ve světě celá řada organizací nesoucích jméno této slavné spisovatelky, které se zabývají problematikou smyslově postižených.
foto: wikipedia.org
Připojte se! 