V málo známém světě českých neslyšících se odehrává významná změna. Především mladší generace se stále otevřeněji hlásí ke svému přirozenému znakovému jazyku. Postupně se tak odvracejí od uměle vytvořené znakované češtiny, kterou byli dříve na veřejnosti nuceni používat.
Změnu ilustruje například simultánní tlumočení v televizi. Zatímco v minulosti neslyšící v rohu obrazovky sledovali znakovanou češtinu, v současnosti je to už ve většině případů český znakový jazyk.
"Dříve neměl moc vysoký statut, a tak se samotní neslyšící snažili v komunikaci navenek používat znakovanou češtinu, a v těch starších to často zůstalo do dneška," popisuje Radka Nováková, která na Univerzitě Karlově vyučuje v oboru Čeština v komunikaci neslyšících. Za komunismu podle ní znakový jazyk neměl na veřejnosti místo a pokud se používal, tak pouze v neformálních situacích.
"Znakovaná čeština byla dlouhou dobu nahlížena jako prestižnější varieta českého znakového jazyka. Uměle vytvořený komunikační systém byl funkčně i jazykově nadřazen přirozenému jazyku neslyšících. Jednalo se o naprosté nepochopení svébytnosti znakového jazyka," píše ve své bakalářské práci slyšící syn neslyšících rodičů Karel Redlich.
Podle Novákové už ale dnes mladší generace neslyšících vnímá užívání znakované češtiny místo českého znakového jazyka spíše negativně. "Jsme si vědomi, že náš jazyk je plnohodnotný a už se jím nebojíme komunikovat navenek. Hodně to souvisí s národní hrdostí neslyšících a jejich vztahu ke svému jazyku," říká odbornice.
Tento trend potvrzuje i Petr Vysuček, předseda sdružení Pevnost - České centrum znakového jazyka. "Domnívám se, že se mezi neslyšícími zvyšuje prestiž a užívání českého znakového jazyka. Jejich sebevědomí stále roste. Již se nebojí používat svůj vlastní mateřský jazyk, uvědomují si jeho krásu a hodnotu," tvrdí.
Znakovaná čeština vznikla ve školách pro neslyšící
Oba systémy vypadají na první pohled velmi podobně, ve skutečnosti se ale značně liší. Společné mají, že se vyjadřují hlavně pohyby rukou. U českého znakového jazyka se ale výrazně častěji zapojuje i hlava a svaly v obličeji. Mnohem více se také používá prostor. "Říkáme, že se jedná o 3D jazyk," říká Nováková...
celý článek na idnes.cz
Připojte se! 