Posledně jsme psali o mateřském jazyce, o kterém již víme, že se bez něj společnost neobejde. Mateřský jazyk je důležitý již pro malé dítě, které se s ním seznamuje díky prvnímu setkání se člověkem. Pro dítě je mateřský jazyk nečastým až skoro jediným způsobem k dorozumívání. Čím více dítě komunikuje s okolím, tím více poznává, jak se co životě běžně dělá, a tím se dozvídá i o zvyklostech společnosti. Například, že u pohřbu se nesměje nebo že po každé čtyři roky se konají letní sportovní olympijské hry. Pak jednoho dne dítě zjistí, že tyto zvyklosti stejně pro všechny neplatí. Například se dítě dozví, že je známo, že romská rodina pohřeb slaví běžně hlučným způsobem... Dítě je potom překvapené a neumí si to vysvětlit.
Jak je to vlastně možné? Prostě skupina Romů si osvojila jiné zvyklosti. A proč ty jiné zvyky? Je to dáno tím, že tato společnost nežila stejným způsobem jako většinová společnost v Čechách. Romové žili kočovným životem, a tím vznikaly jiné zvyklosti než ve většinové společnosti. Zpět k tomu pohřbu - je docela možné, že Romové ve svém životě zažijí mnohem více hořkosti než lid bílé rasy, proto se dívají na způsob pohřbívání jinak. Můžeme Romy označovat etnickou skupinou, tedy jiným národem než je ten náš.
Ano, často ve státech je sice jen jeden národ, ale mohou tam žít i menší skupiny, které se svým způsobem liší od ostatních skupin.
Tečka přeskočíme k troše terminologie...
Tzv. skupiny, o kterých jsme se bavili v předchozích odstavcích, můžeme také nazvat menšinami. Co je vlastně menšina? Známe definici, která říká:
Menšina je nějaká skupina, v níž jsou příslušníci spojováni určitými faktory.
To znamená, že příslušníci dané skupiny mají stejný společný zvyk nebo tradice, které je udržují pospolu, takže fungují jako jednotná společnost.
Vrátíme se k tomu místu, kde jsme mluvili o tom, že v rámci jednoho národa může být (a často tomu tak je) více menších skupin či menšin. Jaké jsou vlastně typy menšin? Nebo laicky, co je ještě spojuje dohromady? Jsou pospolu jen z národního důvodu (nejen romská, ale třeba vietnamská nebo mačarská)? Ne, může je také spojovat společné vyznání, např. židovská menšina. Takových různých menšin existuje mnoho, to bychom tady mohli být až do rána, kdybychom je chtěli všechny vyjmenovat.
Ale je ještě jedna taková menšina... o které se ví tak málo... menšina Neslyšících! Nejdříve by nás asi zajímalo, co Neslyšící vlastně neustále spojuje? Stejné vyznání? Ne. Stejný národ? Ne. Tak co? Společný jazyk! Ano, Neslyšící jsou uživatelé znakového jazyka. Tím se tato (naše) menšina od jiných menšin liší. Můžeme se podívat na další rozdíly mezi menšinami "slyšících" a "neslyšících":
Pokud mají slyšící zájem stát se členem menšiny Neslyšících, může k tomu dojít. Změní své myšlení, přizpůsobí své chování a jednání, naučí se znakový jazyk... Ale Neslyšící? Mohou se změnit na slyšící? Téměř nikdy.
Dalším rozdílem je ten, že vědomí sounáležitosti "slyšících" menšin je obvykle přenášené z generace na generaci (z otce na syna). Ale platí to u Neslyšících také? Ne, tam se kultura Neslyšících předává spíše v okruhu přátel, mezi vrstevníky než mezi rodinami navzájem vzhledem k malé pravděpodobnosti, že by se Neslyšícím rodičům narodilo neslyšící dítě...
Je také zajímavou myšlenkou, že příslušníci etnické menšiny se často vyskytují na nějakém stálém místě např. blízko hranic, kde lidé často jinak mluví. Ale to o Neslyšící menšině nelze říci, protože jsou rozptýleni téměř po celém státě, dokonce i po světě. Přesto je všechny silně spojuje jedno pouto - to, že neslyší!
Tedy jejich jazykové vědomí je velmi důležité ...
Kultura neslyšících a slyšících je velmi rozdílná. Rozdílnost je dána hlavně povahou užívaného jazyka. Neslyšící se vzájemně domlouvají znakovým jazykem, který nese vlastnost vizuálně - motorické existence. Z toho nutně vyplývá existence různých kulturních umění ve ZJ - vyprávění vtipů, pohádky z neslyšícího světa (např. místo zvuku se použije znak stín, místo křiku zděšení v obličeji), umění ve ZJ (opakují se určité tvary či pohyby ruky, dělají se větší pohyby znaků - těmito způsoby se vlastně nahrazují rýmy slov - skládaní koncovek), pantomima, divadlo a vše, co je možné vnímat očima a cítit vibracemi - tělem...tímto lze dát neslyšícím jedinečný zážitek z kultury a umění ve ZJ...
Tak jsme se dostali skoro až k jádru menšiny Neslyšících spolu se způsobem užívání jazyka a nyní máme nedaleko i ke způsobu života...
Nabízejí se před námi zajímavé kapitoly, které jsou inspirovány především z přednášek britského učitele Paddyho Ladda z Bristolu. Ten mě poprosil, abych o tom, co jsme se na jeho přednáškách dozvěděli, mluvila či psala...
Tedy:- Je kultura Neslyšících jen mýtus?
- Kulturní teorie
- Problémy v uplatnění kultury Neslyšících
- Rozmanitost kultury Neslyšících
- Historie Neslyšících
- Střecha pod kulturou Neslyšících
- - část první - A* kola Neslyšících
- - část druhá - Klub Neslyšících
- Deafhood
Připojte se! 